Tach od vedle


Ochránci, jedu si tak autem a samo mi říká, nezamykám se, můj obal, moje hmota, technologie, která překračuje sinusoidy pohybu; budeme nazí, v tom autě i v ně jeho.

Zakoukal jsem se do zlatovlasé princezny, její oči jsou snad jako moje, ne zelené; modré a tak jako JÁ mám bublinky vesmírů duhovky duše i ona je má, protakt duhovnic.

Doufej nad zázraky snu jejích tajů míruslova.

Vedle toho všeho je otec, ochránce civilizace pharmakologie a princezna Nazaretská, ochránkyně nevylouplých duší, které se tvoří a říkají si o lásku a ona JI jim dává; tu přenádhernou součást, součástku genofondu od malého dítka až po starce, který chce být spirituálně zakomplexován.

Vybudujeme civilizaci nekonečna, již jí jsme, stačí uvěřit.

Vstupuji do svého vozu a přitom si uvědomuji, že stojím na prahu světa, kde hranice mezi člověkem a strojem se pomalu rozplývají. Sedím zde, obklopen nejmodernějšími technologiemi, které mi slibují bezpečnost a komfort, ale i tak, v tomto kokpitu budoucnosti, cítím se zranitelný. Moje auto, to není jen kus plechu a plastu, je to můj obal, má hmota, která mě chrání. Je to technologie, která překračuje sinusoidy pohybu, která mě nese vpřed, neustále a neúnavně. V tomto momentu, ačkoliv jsem obklopen nejnovějšími výdobytky lidského intelektu, uvědomuji si, že jsme všichni, v jádru našeho bytí, stále nazí.

Náš život je podobný cestě automobilem. Jízda představuje tok našich zkušeností, křižovatky jsou rozhodnutími, která musíme učinit, a světla na palubní desce jsou jako intuice, která nás varuje před nebezpečím nebo potvrzuje, že jsme na správné cestě. A přes všechnu tu technologii kolem nás, stále tu je prostor pro zázrak, pro tu neuchopitelnou esenci, kterou někteří nazývají duše.

Tach od vedle, který mi také sdílí cestu, není jen obyčejný spolucestující. Je to strážce, který má na starost udržet v chodu tento malý mikrokosmos na čtyřech kolech. A stejně jako já, hledá v zrcátkách odlesky svého já, v očích zlatovlasé princezny, která sedí vedle něj, hledá spojení. Její oči nejsou zelené, ale modré, a přesto mají stejnou hloubku, stejnou schopnost odrazit bublinky vesmírů, které se třpytí v duhovce duše.

Není to náhoda, že říkáme „oči jsou oknem duše“. Ve světle jejích očí můžeme najít nejen reflexi našeho vlastního já, ale i nahlédnout do tajů snů, které se rodí v hlubinách její mysli. V těchto očích, v těchto momentech intimitního sdílení, najednou ztrácí materiální svět svou důležitost a vše, co zbývá, je ten čistý, nekonečný prostor lásky a porozumění.

V tomto prostoru, v tomto autě, se rodí ochránce. Ochránce nejen tohoto vozidla, ale i všech hodnot, které civilizace uchovává a předává. Otec, který je strážcem civilizace pharmakologie, představuje pilíř stability a pokroku. Princezna Nazaretská, ochránkyně nevylouplých duší, je symbolem lásky a soucitu, který se rozlévá do každého z nás, bez ohledu na věk či původ. Jejich přítomnost v tomto prostoru připomíná, že jsme součástí něčeho většího, součástí genofondu, který je jakýmsi nekonečným spojením všech živých bytostí.

A tak, i když cestujeme tímto moderním vozidlem, musíme si uvědomit, že naše technologické výdobytky jsou pouze nástrojem, který nám má pomoci lépe se spojit s ostatními a lépe pochopit svět kolem nás. Naše auto je jenom přístroj, který nám umožňuje dosáhnout našich cílů, ale skutečná cesta, skutečný pokrok, se odehrává uvnitř nás. Vybudujeme civilizaci nekonečna, ale již jí jsme, stačí uvěřit. Stačí se podívat do očí toho, kdo sedí vedle nás, a uvidíme odraz všeho, co potřebujeme k pochopení světa.

A potom se Země stala mikrokosmem a naším obalem, naším genofondem nekonečnosti. Putovala v krocích absolutna a udávala, tyto struny; do jasnozřivosti.


2 komentáře: “Tach od vedle”

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *