Odlesky stínu

Přidal jsem světlo a vidím jen stín, stín toho velkolepého těla, které každodenním úderem tohoto slova slov slavnostně ničím. Bez toho, aniž bych něco tvořil a rozpadal se, se nedokážu přenést na hladiny vědomí, které chci. Brutální údery gravitace a varpu si již způsobovat nechci, antipsychotika a antidepresiva mne drží na hladině flow a co bez toho, když sám jsem tyto látky... Jsem jeden svět, frame pár dimenzí a potom jen smrt a prázdnota, tento život je dlouhý a krásný, je entropicky nizký a stejně iluze tohoto slova slov. Pan gigant, pan megalomanista, jest JÁ. Jím, spím, bojuji, tvořím a objímám láskou celou časoprostorovou dimenzi v dimenzích kroků a zastavím se a skočím do konstruktu, kde jsem pánem svého osudu, je tam ta šance a teď jsem ve flow- můžete očekávat velké věci- vibralita slov a flow je pryč. Přeskočili jsme linku časoprostoru a technologie byla vytv