Naše galaxie – obrovský disk stovek miliard hvězd, plynu a prachu, který se pomalu otáčí kolem supermasivní černé díry ve svém středu. Slunce s celou Sluneční soustavou leží asi v polovině cesty od středu k okraji.
Mléčná dráha v číslech
- Typ galaxie
- spirální galaxie s příčkou
- Průměr disku
- asi 100 000 světelných let
- Tloušťka disku
- asi 1 000 světelných let
- Počet hvězd
- asi 100–400 miliard
- Hmotnost
- asi 1 bilion Sluncí (včetně temné hmoty)
- Stáří
- nejstarší hvězdy asi 13,5 miliardy let
- Vzdálenost Slunce od středu
- asi 26 000 světelných let
- Oběh Slunce kolem středu
- asi 230 milionů let
- Rychlost Slunce
- asi 230 km/s
- Černá díra ve středu
- Sagittarius A*, 4 miliony Sluncí
- Nejbližší velká galaxie
- Galaxie v Andromedě, 2,5 mil. sv. let
- Skupina galaxií
- Místní skupina (přes 80 galaxií)
Co je galaxie
Galaxie je obrovská soustava hvězd, plynu, prachu a temné hmoty držená pohromadě gravitací. Ve viditelném vesmíru jsou jich stovky miliard. Mléčná dráha je spirální galaxie s příčkou: ve středu je protáhlá příčka ze starých hvězd, kolem ní se vinou spirální ramena plná mladých modrých hvězd a růžových mlhovin, ve kterých se rodí nové hvězdy. Celý disk obklopuje řídké halo se starými hvězdami a kulovými hvězdokupami.
Kde jsme my
Slunce leží v malém rameni Orionu (Místním rameni) mezi větším ramenem Persea a ramenem Střelce, asi 26 000 světelných let od středu. Kolem středu galaxie obíhá rychlostí asi 230 km/s a jeden oběh – galaktický rok – trvá asi 230 milionů let. Když Slunce naposledy bylo na stejném místě, na Zemi se teprve objevovali první dinosauři.
Za tmavé noci je na obloze vidět světlý pruh – to je pohled zevnitř do disku naší galaxie, světlo miliard vzdálených hvězd. Staří Řekové ho přirovnávali k rozlitému mléku (odtud i slovo galaxie, z řeckého gala = mléko). Že se pruh skládá z jednotlivých hvězd, poprvé zjistil Galileo Galilei roku 1610 dalekohledem.
Černá díra ve středu
Ve středu galaxie, v souhvězdí Střelce, je supermasivní černá díra Sagittarius A* o hmotnosti asi 4 milionů Sluncí. Její existenci prokázalo sledování hvězd, které kolem ní obíhají po rychlých drahách – za tento výzkum dostali Reinhard Genzel a Andrea Ghezová Nobelovu cenu za fyziku 2020. Roku 2022 zveřejnil projekt Event Horizon Telescope první snímek jejího okolí.
Jak víme, jak vypadá, když jsme uvnitř?
Galaxii nemůžeme vyfotografovat zvenčí. Její tvar skládáme z měření vzdáleností a pohybů hvězd a plynu – hlavně z rádiových pozorování vodíku a z přesných měření evropské družice Gaia, která změřila polohy a pohyby přibližně 2 miliard hvězd. Grafika na této stránce je proto ilustrační.
Budoucnost
Galaxie v Andromedě se k nám přibližuje rychlostí asi 110 km/s. Za několik miliard let se obě galaxie nejspíš srazí a splynou v jednu velkou eliptickou galaxii. Hvězdy jsou od sebe tak daleko, že ke srážkám jednotlivých hvězd téměř nedojde.
Údaje: NASA, ESA (Gaia), Event Horizon Telescope, Nobelova cena za fyziku 2020. Hodnoty jsou přibližné, odhady se liší podle metody měření.