Dějepis · Střední škola · kapitola 2
Antické Řecko a Řím
Antická civilizace vytvořila politické pojmy, které používáme dodnes – demokracie, republika, občan, senát, diktátor. Řecká kultura a římské právo a správa daly Evropě společný základ, na kterém stavěl středověk i novověk.
1Egejská civilizace a archaické Řecko
Mínojská kultura na Krétě (palác v Knóssu, lineární písmo A – nerozluštěno) zanikla kolem 1450 př. n. l., snad i v důsledku výbuchu sopky na Théře (Santorini). Mykénská kultura (lineární písmo B – rozluštil Michael Ventris 1952, archaická řečtina) zanikla kolem 1200 př. n. l. při krizi doby bronzové. Následovalo „temné období“, z něhož pochází Homérova tradice (8. stol.).
V archaickém období (8.–6. stol.) vznikly poleis; velká řecká kolonizace rozšířila Řeky od Massilie (Marseille) po Černé moře (důvody: přelidnění, obchod, politické spory). Vládu aristokracie střídala tyranida (Peisistratos v Athénách) – tyran tehdy neznamenal nutně krutého vládce, ale samovládce, který se moci zmocnil mimo tradici. Řekové převzali a upravili fénické písmo (přidali samohlásky).
2Athény a Sparta
- Drakón (621) – první psané zákony, velmi přísné („drakonické“).
- Solón (594) – zrušení dlužního otroctví, rozdělení občanů do majetkových tříd (timokracie).
- Kleisthenés (508) – základy demokracie: rozdělení na 10 fyl, Rada pěti set, ostrakismus.
- Periklés (5. stol.) – vrchol demokracie: plat za úřady, losování úředníků, výstavba Akropole (Parthenón, Feidiás). Athény vedly Délský námořní spolek.
Athénská demokracie byla přímá: o zákonech, válce a míru rozhodovalo lidové shromáždění (eklésie). Plná práva však měla jen menšina – dospělí muži s athénskými rodiči; ženy, metoikové (cizinci) a otroci ne.
Sparta: dva králové, gerúsie (rada starších), eforové, apella; občané (sparťané) se věnovali vojenství, půdu obdělávali heilóti (státní nevolníci), obchod a řemesla periojkové. Peloponéský spolek.
3Války a helénismus
Řecko-perské války (500–449): povstání iónských měst, Marathón (490 – Miltiadés), Thermopyly a Salamína (480 – Themistoklés a loďstvo), Platajé (479). Vítězství posílilo Athény. Peloponéská válka (431–404) mezi Athénami a Spartou – mor v Athénách (zemřel i Periklés), sicilská výprava, vítězství Sparty. Popsal ji Thúkydidés.
Oslabené Řecko ovládl makedonský král Filip II. (Chairóneia 338). Alexandr Veliký (336–323) porazil Persii (Issos 333, Gaugamély 331), dobyl Egypt a došel do Indie. Po jeho smrti si říši rozdělili diadochové (Ptolemaiovci v Egyptě, Seleukovci v Asii, Antigonovci v Makedonii). Helénismus (323–30 př. n. l.) – prolínání řecké a orientální kultury; centrum vzdělanosti v Alexandrii (knihovna, Museion – Eukleidés, Eratosthenés, Archimédés v Syrakusách), koiné jako společný jazyk.
4Římská republika
Po vyhnání posledního krále (509 př. n. l.) vznikla republika: dva konzulové (volení na rok), senát, lidová shromáždění, úřady (cursus honorum – kvestor, edil, prétor, konzul, cenzor); v nouzi diktátor na 6 měsíců. Boj patricijů a plebejů přinesl lidové tribuny s právem veta a Zákon dvanácti desek (450 př. n. l.).
Řím ovládl Itálii a v punských válkách s Kartágem (264–146) získal nadvládu nad Středomořím: Hannibal přešel Alpy a zvítězil u Kann (216), ale Scipio ho porazil u Zamy (202); Kartágo bylo zničeno 146 př. n. l. (téhož roku i Korint).
Krize republiky (2.–1. stol.): rozdíly mezi bohatými a zchudlými rolníky, reformy bratří Gracchů, Mariova reforma armády (profesionální vojsko věrné vojevůdci), Sullova diktatura, povstání Spartaka (73–71). První triumvirát (Caesar, Pompeius, Crassus); Caesar dobyl Galii, překročil Rubikon (49 – „kostky jsou vrženy“), stal se doživotním diktátorem a byl zavražděn o březnových idách 44 př. n. l. (Brutus, Cassius). Druhý triumvirát; Octavianus porazil Antonia a Kleopatru u Aktia (31).
5Císařství
- Principát (od 27 př. n. l.) – Octavianus Augustus jako „první občan“ zachoval formálně republikánské instituce. Pax Romana – dvě století relativního míru.
- Dynastie: julsko-klaudijská (Tiberius, Caligula, Claudius, Nero), flaviovská (Vespasianus – Koloseum, Titus – zničení Jeruzaléma 70 n. l.), adoptivní císaři (Traianus – největší rozsah říše, Hadrianus – Hadriánův val, Marcus Aurelius – války s Markomany a Kvády na Dunaji, nápis v Trenčíně 179).
- Krize 3. století – vojenští císaři, inflace, tlak barbarů.
- Dominát – Dioklecianus (tetrarchie, nejtěžší pronásledování křesťanů), Konstantin Veliký (Milánský edikt 313, založení Konstantinopole 330), Theodosius I. (křesťanství státním náboženstvím 380, rozdělení říše 395).
Římská civilizace: urbanizace provincií, silnice, akvadukty, římské právo (Justiniánův kodex – Corpus iuris civilis), latina a romanizace, literatura (Vergilius, Horatius, Ovidius, Cicero, Tacitus), architektura (Pantheon s kupolí).
6Křesťanství a zánik Západořímské říše
Křesťanství se šířilo z Palestiny díky apoštolu Pavlovi po městech říše; přitahovalo naději na spásu a rovnost před Bohem. Pronásledování (Nero, Decius, Dioklecianus) vystřídala tolerance (313) a státní podpora. Koncily (Nikaia 325) stanovily věrouku.
Stěhování národů: Hunové (Attila) vytlačili Góty; Vizigóti vyplenili Řím (410), Vandalové (455). Roku 476 sesadil Odoaker Romula Augustula – konec Západořímské říše. Příčiny zániku: vnitřní krize, hospodářský úpadek, závislost na barbarských žoldnéřích, tlak zvenčí. Východořímská (Byzantská) říše trvala do 1453.