Dějepis · Střední škola · kapitola 3

Středověk

Středověk vytvořil politickou mapu Evropy, křesťanskou kulturu, univerzity, města s vlastními právy i první parlamenty. České země prošly cestou od Velké Moravy přes Přemyslovce a Lucemburky až k husitské revoluci, jedné z prvních reformací v Evropě.

1Byzanc a islámský svět

Byzantská říše – Justinián I. (527–565) se pokusil obnovit římskou říši, kodifikoval právo (Corpus iuris civilis), postavil Hagia Sofii. Byzanc byla centrem pravoslaví; spor o obrazy (ikonoklasmus); velké schizma (1054) rozdělilo církev na západní (katolickou) a východní (pravoslavnou). Christianizace Slovanů (Cyril a Metoděj, Rus). Zánik dobytím Konstantinopole Turky roku 1453.

Islám – prorok Mohamed (asi 570–632), hidžra 622, Korán, pět pilířů víry. Chalífát se rychle rozšířil (Sýrie, Persie, Egypt, severní Afrika, Pyrenejský poloostrov 711); expanzi do Franské říše zastavil Karel Martel u Poitiers (732). Rozkol na sunnity a šíity. Abbásovský chalífát s centrem v Bagdádu (Dům moudrosti) – vrchol islámské vědy (algebra – al-Chorezmí, medicína – Avicenna, astronomie), zprostředkování antických textů. Od 11. století Turci – seldžučtí, později osmanští.

2Západní Evropa

Franská říše – Chlodvík (křest kolem 496), Merovejci, Karlovci; Karel Veliký korunován císařem roku 800, karolínská renesance (minuskulové písmo). Verdunská smlouva (843) rozdělila říši na tři části.
Svatá říše římská – Ota I. Veliký porazil Maďary na Lechu (955) a byl korunován císařem 962. Spor císařů a papežů – boj o investituru (právo jmenovat biskupy): Jindřich IV. v Canosse (1077), Wormský konkordát (1122).
Anglie – normanská invaze (Vilém Dobyvatel, Hastings 1066); Magna charta libertatum (1215) omezila moc krále; parlament.
Francie – Kapetovci; stoletá válka s Anglií (1337–1453), Johanka z Arku.

Feudalismus: lenní systém (senior – vazal, léno za věrnost a vojenskou službu), vrchnostenská soustava a poddanství. Trojí stav: oratores, bellatores, laboratores; od 13. století stavovská monarchie (šlechta, duchovenstvo, města na sněmech).

3Vrcholný středověk

Křížové výpravy (1096–1291): papež Urban II. vyzval k osvobození Jeruzaléma (Clermont 1095). První výprava dobyla Jeruzalém (1099), vznikly křižácké státy a rytířské řády (templáři, johanité, němečtí rytíři); čtvrtá výprava vyplenila křesťanskou Konstantinopol (1204). Důsledky: rozvoj obchodu (Benátky, Janov), kontakty s islámskou kulturou, ale i pronásledování Židů.

Agrární revoluce (trojpolní systém, těžký pluh) a populační růst umožnily kolonizaci a zakládání měst s městským právem (magdeburské, norimberské), cechy, trhy. Univerzity (Bologna, Paříž, Oxford; Praha 1348) – fakulty svobodných umění, práv, medicíny a teologie; scholastika. Umění: románský sloh, gotika (od poloviny 12. století z Francie). Žebravé řády (františkáni, dominikáni) a boj s herezemi (inkvizice).

Krize 14. století: hladomory, morová epidemie (1347–1352, zemřela asi třetina Evropy), papežské schizma (Avignon, 1378–1417), stoletá válka, selská povstání.

4Velká Morava a počátky českého státu

Po Sámově říši (623–658) vznikla ve 30. letech 9. století Velká Morava (Mojmír I., Rastislav, Svatopluk) s centry Mikulčice, Staré Město – Uherské Hradiště, Pohansko, Nitra. Byzantská mise Konstantina a Metoděje (863): hlaholice, staroslověnská liturgie; Metoděj se stal arcibiskupem (Sirmium). Po Metodějově smrti (885) byli jeho žáci vyhnáni. Říše zanikla počátkem 10. století (nájezdy Maďarů).

Přemyslovci sjednotili Čechy z Pražského hradu: Bořivoj, sv. Ludmila, sv. Václav (zavražděn 935 nebo 929), Boleslav I. (sjednocení, ražba denárů), Boleslav II. (pražské biskupství 973, vyvraždění Slavníkovců 995; sv. Vojtěch), Břetislav I. (připojení Moravy, stařešinský zákon 1055 – nástupnictví nejstaršího Přemyslovce), Vratislav II. (první královská koruna 1085, nedědičná), Vladislav II. (1158).

5České království ve 13.–14. století

Přemysl Otakar I. – Zlatá bula sicilská (1212): dědičný královský titul, právo volby krále českými velmoži, výsadní postavení v říši.
Václav I. – kolonizace, zakládání měst; za něj vpád Mongolů do střední Evropy (1241).
Přemysl Otakar II. – rozsáhlá říše (Rakousy, Štýrsko, Korutany, Kraňsko), soupeření s Rudolfem Habsburským, smrt na Moravském poli (1278).
Václav II. – kutnohorské stříbro, horní zákoník, pražský groš (1300), polská koruna; syn Václav III. uherským králem. Vymření Přemyslovců (1306).
Jan Lucemburský (1310–1346) – Inaugurační diplomy (práva šlechty), zisk Chebska a Horní Lužice, smrt u Kresčaku.
Karel IV. (1346–1378) – arcibiskupství (1344), univerzita a Nové Město (1348), Země Koruny české (1348 – Čechy, Morava, Slezsko, Lužice), Zlatá bula (1356), Karlův most, Karlštejn, císařská korunovace (1355). Vlastní životopis Vita Caroli.
Václav IV. (1378–1419) – spory se šlechtou a arcibiskupem (umučení Jana Nepomuckého 1393), církevní krize.

6Husitství, Jiří z Poděbrad a Jagellonci

Předchůdci reformy: Konrád Waldhauser, Jan Milíč z Kroměříže, Matěj z Janova. Jan Hus – kazatel v Betlémské kapli, ovlivněný Wyclifem; Dekret kutnohorský (1409); upálen na koncilu v Kostnici 6. 7. 1415. Přijímání podobojí (Jakoubek ze Stříbra). Pražská defenestrace (30. 7. 1419). Husité odmítli Zikmunda; Čtyři artikuly pražské (1420); křížové výpravy (Vítkov 1420, Kutná Hora a Německý Brod 1422, Ústí 1426, Domažlice 1431); vojevůdci Jan Žižka, Prokop Holý; spanilé jízdy. Lipany 1434, Basilejská kompaktáta (1436), Zikmund přijat za krále.

Důsledky: oslabení církve, posílení šlechty a měst, náboženská tolerance (kutnohorský mír 1485), čeština jako jazyk úřadů, mezinárodní izolace. Petr Chelčický – vznik Jednoty bratrské (1457).

Jiří z Poděbrad (1458–1471) – zvolený „husitský král“, mírový projekt svazu křesťanských panovníků, války s Matyášem Korvínem. Jagellonci (Vladislav II., Ludvík) – Vladislavské zřízení zemské (1500) posílilo šlechtu, Svatováclavská smlouva (1517) mezi šlechtou a městy; Ludvík padl u Moháče (1526).