Časté otázky

Podle systematického přehledu studií z celého světa onemocní schizofrenií během života zhruba 7 lidí z 1 000 (asi 1 ze 140). V danou chvíli ji má nebo kdy měla přibližně 4 lidé z 1 000. [1] [2] Nejčastěji začíná mezi 15. a 35. rokem, u mužů obvykle o několik let dříve než u žen.

Úplné „vyléčení“ jednou provždy se slibovat nedá, ale schizofrenie je dobře léčitelná a vyhlídky jsou lepší, než se dřív myslelo. Velká metaanalýza dlouhodobých studií lidí po první psychotické epizodě zjistila, že přibližně 58 % dosáhne remise (aspoň půl roku bez psychotických příznaků) a zhruba 38 % zotavení – tedy návratu k fungování v práci, škole a vztazích. [5] Moderní psychiatrie proto mluví o zotavení: o životě, který dává smysl, i když se nemoc občas připomene.

Záleží na průběhu. Udržovací léčba ale výrazně chrání před návratem nemoci: v souhrnu 24 klinických studií se psychóza během 7–12 měsíců vrátila u 64 % lidí bez léků, ale jen u 27 % lidí, kteří léky brali; hospitalizací bylo také víc než dvakrát méně. [4] Proto se léky nikdy nevysazují náhle a sám od sebe – případné snižování dávky má smysl jen pomalu a v domluvě s psychiatrem. Po první epizodě se obvykle doporučuje pokračovat v léčbě alespoň rok až dva po odeznění příznaků.

Častá je únava, ospalost, přibírání na váze, změny chuti k jídlu, u některých léků ztuhlost nebo neklid v nohou, případně potíže v sexuálním životě. Autoři výzkumů zdůrazňují, že přínos léků je potřeba vždy vážit proti jejich nežádoucím účinkům. [4] Každý lék má jiný profil – když jeden nesedí, dá se vyzkoušet jiný nebo upravit dávku. Vedlejší účinky nejsou důvodem léčbu tajně ukončit, ale důvodem ji s lékařem upravit. Pomáhá i pohyb, pravidelné jídlo a kontrola váhy a cukru v krvi.

Psychóze často předchází nenápadné období: horší spánek, stažení se od přátel, pokles výkonu ve škole či práci, podrážděnost, pocit, že se kolem „něco děje“, že lidé o mně mluví nebo že obyčejné věci mají skrytý význam. Čím dřív se člověk dostane k odborníkovi, tím lépe léčba obvykle funguje.

Geny hrají velkou roli. Největší dvojčecí studie (přes 31 000 párů dvojčat z dánských registrů) odhadla dědivost schizofrenie na 79 %. [3] To ale neznamená, že nemoc je „předurčená“: jde o kombinaci stovek drobných genetických vlivů a prostředí. I když má schizofrenii jeden z rodičů, většina dětí neonemocní – riziko se pohybuje kolem 10 %.

U zranitelných lidí mohou drogy psychózu spustit nebo zhoršit. Evropská studie na 11 místech zjistila, že lidé, kteří kouří konopí denně, mají zhruba 3× vyšší šanci rozvoje psychotické poruchy než ti, kdo ho nikdy neužili – a při denním užívání silného konopí je to téměř 5×. Autoři odhadli, že bez silného konopí by se dalo předejít asi 12 % prvních psychóz (v Londýně asi 30 %, v Amsterdamu asi 50 %). [6] Psychózu mohou vyvolat i stimulancia (pervitin, kokain) a halucinogeny.

Ne. Rozdvojená osobnost (disociativní porucha identity) je úplně jiná diagnóza. Slovo schizofrenie znamená „rozštěpená mysl“ – myslí se tím rozpojení myšlení, vnímání a emocí, ne to, že by v člověku žilo více osob.

Velká většina lidí se schizofrenií násilná není. Mnohem častěji se sami stávají oběťmi: metaanalýza 27 studií zjistila, že lidé s psychotickou poruchou zažívají násilí zhruba 4–6× častěji než ostatní lidé. [7] Riziko agresivity stoupá hlavně při neléčené akutní psychóze a při užívání drog či alkoholu – i proto je léčba důležitá.

Ano, mnoho lidí se schizofrenií pracuje, studuje, má partnera a děti – podle zmíněné metaanalýzy se zhruba třetina lidí po první epizodě plně vrací do běžného fungování. [5] Pomoci může zkrácený úvazek, postupný návrat do práce nebo podporované zaměstnání. Plánování těhotenství je dobré probrat s psychiatrem kvůli lékům.

Nepřesvědčujte ho, že bludy nejsou pravda – hádka ho obvykle jen víc utvrdí a vzdálí od vás. Zároveň je nepotvrzujte. Mluvte klidně a krátce, zajímejte se o to, jak se cítí („to musí být děsivé“), ne o to, jestli má pravdu. Nabídněte pomoc s praktickými věcmi a s cestou k odborníkovi. A nezapomínejte na sebe – pro blízké existují svépomocné skupiny a poradenství.

Jen výjimečně. V Česku je převzetí do nemocnice bez souhlasu možné hlavně tehdy, když člověk kvůli duševní poruše bezprostředně a závažně ohrožuje sebe nebo okolí a jiná pomoc nestačí (§ 38 zákona o zdravotních službách). Podle Listiny základních práv a svobod musí být takové opatření do 24 hodin oznámeno soudu, který o něm rozhodne do 7 dnů (zákon o zvláštních řízeních soudních). [8] Člověk má právo na právního zástupce a na informace o tom, co se s ním děje.

Nejlépe funguje kombinace. Léky tlumí příznaky, psychoterapie (zvlášť kognitivně-behaviorální terapie psychóz) pomáhá jinak se vztahovat k hlasům a podezřením, zvládat stres a včas poznat varovné signály. Velký význam mají i rodinná terapie, rehabilitace a podpora při návratu do běžného života.

Peer konzultant je člověk s vlastní zkušeností s duševním onemocněním, který prošel výcvikem a pracuje v týmu péče. Souhrn 19 klinických studií (přes 3 300 lidí) ukázal, že individuální peer podpora mírně zlepšuje subjektivně prožívané zotavení a pocit vlády nad vlastním životem (empowerment); na samotné příznaky nemoci vliv neměla – je tedy doplňkem, ne náhradou léčby. [9] Víc na stránce Peer konzultant.

Na psychiatra se v Česku můžete objednat přímo, bez doporučení. Komplexní pomoc, i v domácím prostředí, nabízejí centra duševního zdraví. Nonstop a zdarma funguje Linka první psychické pomoci 116 123. Při bezprostředním ohrožení volejte 155 nebo 112.