Zeměpis · Základní škola · kapitola 2

Přírodní sféry Země

Krajina kolem nás vzniká souhrou přírodních sfér: pevné horniny litosféry, vzduchu atmosféry, vody hydrosféry, půdy a živých organismů. Hory vyzvedávají vnitřní síly Země, vítr, voda a led je pomalu obrušují – a podnebí rozhoduje, co v krajině poroste.

1Litosféra

Země má slupkovitou stavbu: zemská kůra (pevninská 30–70 km, oceánská 5–10 km), plášť (do hloubky 2 900 km) a jádro (vnější tekuté, vnitřní pevné, ze železa a niklu, teplota přes 5 000 °C). Kůra a nejsvrchnější část pláště tvoří litosféru, rozlámanou na litosférické desky, které se pohybují rychlostí několika centimetrů za rok (asi jako rostou nehty).

• Kde se desky rozestupují (středoatlantský hřbet, Island), vzniká nová kůra.
• Kde se srážejí, jedna se zanořuje pod druhou nebo se vyvrásní pohoří (Himálaj, Alpy, Andy).
• Na okrajích desek se soustřeďují sopky a zemětřesení – nejvíce v „ohnivém kruhu“ kolem Tichého oceánu (Japonsko, Indonésie, Chile).

Sopka chrlí magma (na povrchu láva), popel a plyny (Etna, Vesuv, Fudži). Zemětřesení vzniká uvolněním napětí v horninách; sílu udává magnitudo (Richterova stupnice). Pod mořem může vyvolat vlnu tsunami (Indický oceán 2004, Japonsko 2011).

Vnitřní a vnější síly

Vnitřní (endogenní) síly – pohyb desek, vrásnění, zlomy, sopečná činnost – vytvářejí nerovnosti. Vnější (exogenní) síly – zvětrávání, voda, led, vítr, moře, člověk – povrch obrušují a zarovnávají. Tvary: říční údolí (tvar V), ledovcová údolí (tvar U), kaňony, krasové jeskyně a propasti (Moravský kras – Macocha), duny, pískovcová skalní města (Adršpach).

Horniny dělíme na vyvřelé (žula, čedič), usazené (pískovec, vápenec, uhlí) a přeměněné (rula, mramor).

2Atmosféra – počasí a podnebí

Atmosféra je plynný obal Země (78 % dusíku, 21 % kyslíku). Nejnižší vrstva troposféra (do 8–18 km) obsahuje většinu vzduchu a vodní páry – odehrává se v ní počasí; teplota v ní klesá asi o 0,65 °C na 100 m výšky. Ve stratosféře je ozonová vrstva chránící před UV zářením.

• Počasí – okamžitý stav atmosféry na určitém místě (teplota, srážky, vítr, oblačnost, tlak). Předpovídají ho meteorologové (ČHMÚ).
• Podnebí (klima) – dlouhodobý průměrný ráz počasí (nejméně 30 let).

Vítr vzniká rozdíly tlaku – vane z tlakové výše do tlakové níže. Mezi obratníky vanou stálé pasáty, v jižní Asii střídavé monzuny (v létě přinášejí obrovské deště). Ničivé tropické cyklony se nazývají hurikány (Atlantik), tajfuny (Tichý oceán). Podnebí ovlivňuje zeměpisná šířka, nadmořská výška, vzdálenost od oceánu (oceánické × kontinentální), mořské proudy (teplý Golfský proud ohřívá Evropu) a reliéf.

3Hydrosféra

Asi 97,5 % vody na Zemi je slaná voda oceánů a moří, sladká voda tvoří jen 2,5 % – z toho většina v ledovcích Antarktidy a Grónska a v podzemí. Voda neustále obíhá (koloběh vody: výpar – kondenzace – srážky – odtok).

• Světový oceán – Tichý (největší a nejhlubší, Mariánský příkop 11 km), Atlantský, Indický, Severní ledový a Jižní oceán. Mořské proudy, příliv a odliv (způsobuje Měsíc).
• Řeky – nejdelší jsou Nil (asi 6 650 km) a Amazonka (nejvodnější). Plocha, ze které řeka sbírá vodu, je povodí; hranice povodí je rozvodí. Česko je „střechou Evropy“ – vody z něj odtékají do tří moří: Severního (Labe), Baltského (Odra) a Černého (Morava → Dunaj).
• Jezera – největší Kaspické moře (slané), nejhlubší Bajkal (1 642 m). Umělé nádrže: přehrady (Lipno, Orlík).
• Ledovce – pevninské (Antarktida, Grónsko) a horské (Alpy, Himálaj).
• Podzemní voda – prameny, studny, minerální a termální prameny (Karlovy Vary).

4Pedosféra a biosféra

Půda vzniká zvětráváním hornin a rozkladem organických látek (humus) po tisíce let. Nejúrodnější jsou černozemě (Polabí, jižní Morava, Ukrajina). Půdu ohrožuje eroze, zástavba a znečištění.

Rozložení rostlin a živočichů závisí hlavně na podnebí – vznikají vegetační pásy (biomy), které se opakují od rovníku k pólům a také s nadmořskou výškou v horách (výškové stupně):

5Kvíz – procvič si kapitolu