Zeměpis · Základní škola · kapitola 1
Země jako planeta a práce s mapou
Zeměpis (geografie) zkoumá Zemi – její přírodu, krajinu i lidi, kteří na ní žijí. Než se vydáme na cestu po světadílech, musíme pochopit, jak se Země pohybuje, proč se střídají roční období a jak číst mapu.
1Země jako planeta
Země je třetí planeta od Slunce, vzdálená v průměru asi 150 milionů km. Má tvar mírně zploštělé koule – geoidu: obvod na rovníku je asi 40 000 km, poloměr asi 6 378 km. Kulatost Země dokazují snímky z vesmíru, oblé stíny Země při zatmění Měsíce i to, že loď mizí za obzorem od trupu. Eratosthenés obvod Země změřil už ve 3. století př. n. l. Asi 71 % povrchu pokrývají oceány a moře, 29 % souš.
2Pohyby Země
- Rotace – otáčení kolem zemské osy od západu k východu jednou za 24 hodin (přesněji 23 h 56 min vůči hvězdám). Způsobuje střídání dne a noci a zdánlivý pohyb Slunce po obloze (vychází na východě, zapadá na západě).
- Oběh kolem Slunce – trvá 365 dní a asi 6 hodin, proto máme každý čtvrtý rok přestupný (29. února).
Zemská osa je skloněna asi o 23,5° a míří stále stejným směrem (k Polárce). Proto během roku na severní a jižní polokouli dopadají sluneční paprsky střídavě strměji a déle – vznikají roční období. Nesouvisí se vzdáleností od Slunce – Země je Slunci nejblíž v lednu!
| Datum | Událost na severní polokouli |
|---|---|
| 21. března | jarní rovnodennost – den a noc stejně dlouhé |
| 21. června | letní slunovrat – nejdelší den; Slunce v nadhlavníku nad obratníkem Raka |
| 23. září | podzimní rovnodennost |
| 21. prosince | zimní slunovrat – nejkratší den; Slunce nad obratníkem Kozoroha |
Za polárními kruhy (66,5° s. a j. š.) nastává polární den (Slunce nezapadá) a polární noc. Podle dopadu slunečního záření dělíme Zemi na podnebné (tepelné) pásy: tropický (mezi obratníky), dva mírné a dva polární (studené).
3Časová pásma
Země se otočí o 360° za 24 hodin, tedy o 15° za hodinu. Proto je Země rozdělena na 24 časových pásem. Výchozí je čas na nultém poledníku (Greenwich, Londýn) – UTC. Česko má středoevropský čas (SEČ = UTC + 1), v létě letní čas (UTC + 2). Když je v Praze poledne, v New Yorku je 6 hodin ráno a v Tokiu 20 hodin. Uprostřed Tichého oceánu vede datová hranice – při jejím překročení se mění datum.
4Zeměpisná síť a souřadnice
- Rovnoběžky – kružnice rovnoběžné s rovníkem. Nejdelší je rovník (0°), který dělí Zemi na severní a jižní polokouli. Udávají zeměpisnou šířku – 0° až 90° severní (s. š.) nebo jižní (j. š.). Významné: obratníky Raka a Kozoroha (23,5°), polární kruhy (66,5°).
- Poledníky – půlkružnice spojující póly; všechny stejně dlouhé. Nultý poledník prochází Greenwichem a dělí Zemi na východní a západní polokouli. Udávají zeměpisnou délku – 0° až 180° východní (v. d.) nebo západní (z. d.).
Každé místo má své souřadnice. Praha leží přibližně na 50° s. š. a 14,5° v. d., Sněžka na 50,7° s. š. a 15,7° v. d.
5Glóbus a mapa
Glóbus je zmenšený model Země – zachovává tvary, plochy i vzdálenosti, ale není praktický. Mapa je zmenšený a zjednodušený obraz zemského povrchu v rovině. Převést kouli do roviny bez zkreslení nelze – každé kartografické zobrazení něco zkresluje (Mercatorovo zobrazení zvětšuje oblasti u pólů – Grónsko vypadá velké jako Afrika, přitom je 14× menší).
Měřítko udává, kolikrát je skutečnost zmenšena. Měřítko 1 : 50 000 znamená, že 1 cm na mapě = 50 000 cm = 500 m ve skutečnosti. Čím menší druhé číslo, tím větší měřítko a podrobnější mapa (plán města 1 : 10 000, turistická mapa 1 : 50 000, mapa státu 1 : 1 000 000, mapa světa 1 : 100 000 000).
- Mapové značky vysvětluje legenda: bodové (kostel, hrad), liniové (silnice, řeka), plošné (les, voda).
- Výškopis – vrstevnice (spojnice míst se stejnou nadmořskou výškou; čím jsou hustší, tím je svah strmější), barevná hypsometrie (zelená nížiny, hnědá hory), kóty. Nadmořská výška se v Česku měří od hladiny Baltského moře.
- Druhy map: obecně zeměpisné, tematické (politické, klimatické, geologické), turistické, plány měst.
6Orientace v terénu
Světové strany: sever (S), jih (J), východ (V), západ (Z). Na mapách je sever obvykle nahoře. Orientujeme se buzolou (střelka ukazuje k severnímu magnetickému pólu), podle Slunce (v poledne je na jihu), v noci podle Polárky (prodloužená zadní stěna Velkého vozu), přibližně podle terénu. Dnes nejčastěji pomocí družicového systému GPS (nebo evropského Galileo), který určí polohu z vysílání družic s přesností na metry. Údaje o krajině zpracovávají geografické informační systémy (GIS) a dálkový průzkum Země z družic.