Biologie · Základní škola · kapitola 2
Rostliny a houby
Rostliny jsou jediní velcí „výrobci“ na Zemi: ze vzduchu, vody a světla vyrábějí cukr a kyslík, ze kterých žijeme všichni ostatní. Houby jsou naopak skvělí „uklízeči“ – rozkládají odumřelé zbytky a vracejí živiny zpět do půdy.
1Stavba těla rostliny
Tělo vyšších rostlin se skládá z kořene, stonku a listů. Kvetoucí rostliny mají navíc květy, ze kterých vznikají plody se semeny.
- Kořen upevňuje rostlinu v půdě a nasává vodu s rozpuštěnými minerálními látkami. Nasávání probíhá hlavně přes jemné kořenové vlásky. Kořeny mohou být hlavní (mrkev, pampeliška) nebo svazčité (tráva, obilí). Některé kořeny ukládají zásoby – mrkev, řepa.
- Stonek nese listy a květy a rozvádí látky: dřevní částí proudí voda od kořene vzhůru, lýkovou částí cukry z listů do celé rostliny. Stonek může být bylinný (dužnatý) nebo dřevnatý – kmen stromu. Na příčném řezu kmene vidíme letokruhy, každý odpovídá jednomu roku růstu.
- List je „továrna“ rostliny – probíhá v něm fotosyntéza. Na spodní straně má drobné otvory, průduchy, kterými vstupuje oxid uhličitý a uniká kyslík a vodní pára.
2Fotosyntéza a dýchání
Ve chloroplastech listů zachycuje zelené barvivo chlorofyl sluneční světlo. Jeho energií rostlina vyrábí z oxidu uhličitého a vody cukr (glukózu); jako „odpad“ vzniká kyslík.
oxid uhličitý + voda —(světlo, chlorofyl)→ glukóza + kyslík
Z glukózy si rostlina staví své tělo (celulóza) a ukládá zásoby (škrob v bramborách, obilí). Rostliny ale také dýchají – stejně jako my spotřebovávají kyslík a uvolňují oxid uhličitý, a to ve dne i v noci. Ve dne však fotosyntéza vyrobí mnohem víc kyslíku, než rostlina prodýchá.
Na podzim strom přestane vyrábět chlorofyl a rozloží ho, aby si cenné látky uložil na zimu. Zelená barva zmizí a vyniknou žlutá a oranžová barviva (karotenoidy), která byla v listu celou dobu. Červenou barvu javorů způsobují barviva antokyany, která vznikají až na podzim.
3Květ, opylení a plody
Květ je orgán pohlavního rozmnožování. Má kališní a korunní lístky (barevná koruna láká hmyz), tyčinky (samčí část, tvoří pyl) a pestík (samičí část se semeníkem, ve kterém jsou vajíčka).
- Opylení – pylové zrno se dostane na bliznu pestíku. Přenáší ho hmyz (jabloň, jetel) nebo vítr (obilí, líska, bříza – proto jaro trápí alergiky).
- Oplození – z pylového zrna vyroste pylová láčka, kterou samčí buňka pronikne k vajíčku a splyne s ním.
- Z vajíčka se vyvine semeno se zárodkem, ze semeníku plod.
Plody pomáhají šířit semena: dužnaté plody (třešně, jablka) sežerou zvířata a semena vyloučí jinde, lehká semena se šíří větrem (pampeliška, javor), jiné plody se přichytí do srsti (lopuch). Rostliny se mohou rozmnožovat i nepohlavně – oddenky, šlahouny (jahodník), hlízami (brambory) nebo řízky.
4Hlavní skupiny rostlin
| Skupina | Typické znaky | Rozmnožování | Příklady |
|---|---|---|---|
| řasy | žijí ve vodě, nemají kořeny ani cévy | dělením, výtrusy | zelenivka, šroubatka, mořské chaluhy |
| mechy | nízké, bez pravých kořenů a cév, potřebují vlhko | výtrusy v tobolkách | ploník, rašeliník |
| kapraďorosty | mají cévy a kořeny, ale netvoří semena | výtrusy na spodní straně listů | kapraď samec, přeslička, plavuň |
| nahosemenné | semena volně na šupinách šišek, většinou jehlice | semena | smrk, borovice, jedle, modřín, tis |
| krytosemenné | kvetou, semena ukrytá v plodu | semena v plodech | dub, růže, obilí, tulipán |
Krytosemenné rostliny jsou dnes nejpočetnější. Dělí se na jednoděložné (zárodek má jednu dělohu, listy mají souběžnou žilnatinu, kořeny svazčité – trávy, obilí, lilie, orchideje) a dvouděložné (dvě dělohy, síťnatá žilnatina, hlavní kořen – růže, fazole, dub, slunečnice).
Obilniny (pšenice, žito, ječmen, oves, kukuřice, rýže) dávají lidstvu většinu potravy. Dále pěstujeme brambory, luštěniny (hrách, sója), olejniny (řepka, slunečnice), zeleninu, ovoce a technické plodiny – len a bavlník na vlákna, chmel na pivo, cukrovou řepu.
5Houby
Houby nejsou rostliny: nemají chlorofyl a neumějí fotosyntézu. Potravu přijímají z okolí – rozkládají odumřelé zbytky (saprofyté), cizopasí na jiných organismech (parazité) nebo žijí ve vzájemně prospěšném soužití se stromy (symbióza).
Tělo houby tvoří síť tenkých vláken – podhoubí (mycelium) – ukrytá v půdě nebo dřevě. To, co sbíráme v lese, je jen plodnice, která vytváří výtrusy. Podhoubí mnoha hub obaluje kořeny stromů a vyměňuje s nimi látky: houba dodává vodu a minerály, strom cukry. Tomuto soužití se říká mykorhiza – proto hřib smrkový roste pod smrky.
- Jedlé: hřib smrkový, bedla vysoká, liška obecná, pečárka, václavka.
- Jedovaté: muchomůrka zelená (nejjedovatější houba v Evropě, smrtelně nebezpečná – zaměnitelná s pečárkou nebo bedlou), muchomůrka tygrovaná, pavučinec plyšový.
- Mikroskopické houby: kvasinky (kynutí těsta, výroba piva a vína), plísně (štětičkovec, z něhož se získává lék penicilin; některé plísně kazí potraviny a tvoří jedy).
Sbírejte jen houby, které stoprocentně znáte. Otrava muchomůrkou zelenou se projeví až za 8–12 hodin, kdy už jed poškozuje játra. Při podezření na otravu volejte 155 nebo Toxikologické informační středisko (224 919 293) a schovejte zbytky hub.
6Lišejníky
Lišejník je soužití houby a řasy (nebo sinice). Řasa vyrábí fotosyntézou cukry, houba ji chrání před vyschnutím a dodává vodu a minerály. Díky tomu lišejníky přežijí i na holé skále, kde jako první začínají tvořit půdu. Jsou citlivé na znečištěné ovzduší – podle nich se dá posoudit čistota vzduchu (jsou to bioindikátory).
7Slovníček pojmů
- chlorofyl
- zelené barvivo v chloroplastech, zachycuje světlo pro fotosyntézu
- průduchy
- otvory na listech pro výměnu plynů a odpařování vody
- opylení / oplození
- přenos pylu na bliznu / splynutí samčí buňky s vajíčkem
- výtrusy
- drobné rozmnožovací buňky mechů, kapradin a hub
- mycelium
- podhoubí – síť vláken, která tvoří tělo houby
- mykorhiza
- soužití podhoubí s kořeny rostlin, výhodné pro obě strany