Biologie · Základní škola · kapitola 1

Život a buňka

Všechno živé – bakterie, pampeliška, kapr i člověk – je složené z buněk. Buňka je nejmenší jednotka života: přijímá živiny, roste, dýchá a dokáže se rozmnožit. V této kapitole zjistíme, co vlastně znamená „být živý“ a jak buňka vypadá zevnitř.

1Znaky života

Kámen, voda nebo plamen svíčky nejsou živé, i když se plamen „pohybuje“ a „roste“. Živý organismus poznáme podle toho, že má všechny následující znaky zároveň:

Buněčná stavba – tělo je tvořeno jednou nebo mnoha buňkami.
Výživa a látková výměna (metabolismus) – organismus přijímá látky a energii, přeměňuje je a vylučuje odpad.
Dýchání – v buňkách se uvolňuje energie z živin, nejčastěji za pomoci kyslíku.
Růst a vývin – organismus se zvětšuje a mění (ze semene vyroste strom, z housenky motýl).
Dráždivost – reaguje na podněty z okolí (rostlina se natáčí za světlem, ruka ucukne od horkého).
Rozmnožování – vytváří potomstvo.
Dědičnost a proměnlivost – potomci se podobají rodičům, ale nejsou úplně stejní.

Jsou viry živé?

Viry nemají buňky a samy se rozmnožovat neumějí – potřebují k tomu cizí buňku, kterou „přeprogramují“. Proto stojí na hranici živého a neživého. Většina biologů je mezi organismy neřadí.

2Buňka – základní stavební jednotka

Buňky objevil v roce 1665 anglický přírodovědec Robert Hooke, když pod mikroskopem pozoroval tenký plátek korku – viděl drobné komůrky a nazval je cells (komůrky). Česky je zkoumal a popsal i Jan Evangelista Purkyně, který zavedl pojem protoplazma.

Většina buněk je tak malá, že je pouhým okem nevidíme – měří setiny až desetiny milimetru. Výjimkou jsou například žloutek ptačího vejce (jedna obří buňka) nebo nervové buňky, jejichž výběžky mohou být dlouhé přes metr.

Co má každá buňka

Cytoplazmatická membrána – tenký obal, který buňku odděluje od okolí a rozhoduje, které látky projdou dovnitř a ven.
Cytoplazma – rosolovitý vnitřek buňky, ve kterém probíhá většina dějů.
Dědičná informace (DNA) – „návod“, podle kterého buňka funguje a podle kterého vznikají nové buňky.
Ribozomy – drobná tělíska, ve kterých se vyrábějí bílkoviny.

Buňka bez jádra a s jádrem

Prokaryotní buňky (bakterie a sinice) jsou malé a jednoduché – jejich DNA volně leží v cytoplazmě, nemají jádro. Eukaryotní buňky (rostliny, živočichové, houby, prvoci) jsou větší a mají DNA uzavřenou v jádře. Uvnitř mají i další „orgány buňky“ – organely.

3Rostlinná a živočišná buňka

Zjednodušené schéma. Mitochondrie (hnědé) mají obě buňky, chloroplasty, velkou vakuolu a buněčnou stěnu jen rostlinná.

Část buňky	K čemu slouží	Rostlinná	Živočišná
jádro	obsahuje DNA, řídí činnost buňky	ano	ano
mitochondrie	„elektrárny“ – buněčné dýchání, uvolňují energii	ano	ano
chloroplasty	fotosyntéza – výroba cukru pomocí světla; obsahují zelené barvivo chlorofyl	ano	ne
buněčná stěna	pevný obal z celulózy, dává buňce tvar	ano	ne
vakuola	velký váček s buněčnou šťávou, zásoby a vodní tlak	velká	malé nebo žádné

Houby mají také buněčnou stěnu, ale ne z celulózy – z chitinu, stejné látky, ze které je krunýř hmyzu. Chloroplasty nemají, a proto si potravu vyrobit neumějí.

4Práce s mikroskopem

Optický (světelný) mikroskop zvětšuje pomocí dvou soustav čoček: okuláru (u oka) a objektivu (u preparátu). Celkové zvětšení je jejich součin – okulár 10× a objektiv 40× zvětšují 400×.

Mikroskop přenášíme oběma rukama, držíme ho za rameno a podstavec.
Preparát – tenký vzorek na podložním sklíčku, přikrytý krycím sklíčkem – položíme na stolek.
Začínáme vždy s nejmenším zvětšením, zaostříme makrošroubem, doostříme mikrošroubem.
Teprve potom přepneme na větší objektiv a doostříme jen mikrošroubem.

Pokus: buňky cibule

Z vnitřní strany šupiny cibule sloupněte pinzetou tenkou blanku, položte ji do kapky vody na podložní sklíčko a přikryjte krycím sklíčkem. Pod mikroskopem uvidíte buňky uspořádané jako cihly ve zdi – zřetelné jsou buněčné stěny a po obarvení jodem i jádra.

5Jednobuněčné a mnohobuněčné organismy

Jednobuněční jsou tvořeni jedinou buňkou, která zvládá všechno: přijímá potravu, pohybuje se i rozmnožuje se – nejčastěji prostým dělením. Patří sem bakterie, kvasinky a mnoho prvoků, například trepka nebo měňavka v rybnících.

Mnohobuněčné organismy mají buňky specializované – každá dělá jen určitou práci. Buňky stejného tvaru a funkce tvoří pletiva (u rostlin) nebo tkáně (u živočichů), z nich se skládají orgány (list, srdce) a orgány tvoří orgánové soustavy (trávicí, nervová).

buňka → tkáň (pletivo) → orgán → orgánová soustava → organismus

6Třídění živé přírody

Abychom se v milionech druhů vyznali, třídíme je do skupin. Základem je druh – jedinci, kteří se spolu mohou plodně křížit. Každý druh má vědecký dvouslovný název, který zavedl švédský přírodovědec Carl Linné v 18. století: první slovo je rod, druhé druh, například Homo sapiens (člověk moudrý) nebo Ursus arctos (medvěd hnědý).

říše → kmen → třída → řád → čeleď → rod → druh

Skupina	Typ buňky	Jak získává potravu	Příklady
bakterie	prokaryotní, jednobuněčné	různě	bakterie mléčného kvašení, salmonela
prvoci	eukaryotní, jednobuněční	většinou přijímají potravu	trepka, měňavka
rostliny	eukaryotní, mnohobuněčné	fotosyntéza	mech, kapradina, smrk, jabloň
houby	eukaryotní	rozkládají nebo cizopasí	hřib, kvasinka, plíseň
živočichové	eukaryotní, mnohobuněční	přijímají potravu	žížala, kapr, člověk

7Slovníček pojmů

buňka: nejmenší jednotka života, která dokáže samostatně žít a rozmnožovat se
organela: „orgán buňky“ – část buňky s určitou funkcí (jádro, mitochondrie, chloroplast)
prokaryota / eukaryota: organismy s buňkami bez jádra / s jádrem
fotosyntéza: výroba cukru z vody a oxidu uhličitého pomocí světla v chloroplastech
tkáň, pletivo: soubor buněk stejného tvaru a funkce u živočichů / u rostlin
druh: skupina jedinců, kteří se spolu mohou plodně křížit