Dějepis · Základní škola · kapitola 5

Osvícenství, revoluce a národní obrození

Mezi lety 1700 a 1914 se svět změnil víc než za tisíc let předtím. Osvícenci hlásali rozum a lidská práva, revoluce svrhávaly krále, parní stroj změnil práci i krajinu – a malý český národ se znovu probudil k životu svého jazyka a kultury.

1Absolutismus a osvícenství

V 17. a 18. století vládli panovníci neomezeně – absolutismus. Vzorem byl francouzský král Ludvík XIV., „Král Slunce“ („Stát jsem já“), který postavil zámek Versailles. V Anglii naopak vznikla konstituční monarchie – moc krále omezoval parlament (Listina práv, 1689).

Osvícenství (18. století) věřilo v sílu rozumu, vědy a vzdělání, žádalo náboženskou toleranci a rovnost lidí. Myslitelé: Voltaire, Montesquieu (dělba moci), Rousseau (společenská smlouva), Diderot (Encyklopedie), Kant.

2Marie Terezie a Josef II.

Marie Terezie (1740–1780) nastoupila na trůn podle pragmatické sankce a musela ho hájit ve válkách s Pruskem – přišla o většinu Slezska. Provedla velké reformy (osvícený absolutismus):

Její syn Josef II. (1780–1790) šel dál: toleranční patent (1781 – svoboda vyznání pro luterány, kalvinisty a pravoslavné), zrušení nevolnictví (1781 – poddaní se mohli stěhovat, ženit a studovat bez svolení vrchnosti), zrušení mnoha klášterů. Zaváděl však němčinu jako jednotný úřední jazyk.

3Americká a francouzská revoluce

Třináct britských kolonií v Severní Americe vyhlásilo 4. července 1776 Deklaraci nezávislosti („všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni“). Po válce za nezávislost vznikly Spojené státy americké s ústavou z roku 1787 – první moderní demokratická republika. Prvním prezidentem byl George Washington.

Velká francouzská revoluce začala 14. července 1789 dobytím pařížského vězení Bastily. Heslo: „Volnost, rovnost, bratrství“. Deklarace práv člověka a občana vyhlásila rovnost před zákonem. Francie se stala republikou, král Ludvík XVI. byl popraven (1793). Následovalo období teroru jakobínů (Robespierre, gilotina).

Napoleon Bonaparte se chopil moci a roku 1804 se korunoval císařem. Ovládl většinu Evropy (vítězství u Slavkova u Brna – „bitva tří císařů“, 1805), vydal občanský zákoník. Po neúspěšném tažení do Ruska (1812) byl poražen a definitivně u Waterloo (1815). Vídeňský kongres (1815) obnovil v Evropě panovnické vlády.

4Průmyslová revoluce

V Anglii začala v 18. století průmyslová revoluce – přechod od ruční výroby k tovární strojové výrobě. Klíčem byl parní stroj (zdokonalil James Watt), mechanický stav, výroba železa a uhlí. Vznikly železnice (George Stephenson, 1825; u nás koněspřežka České Budějovice – Linec, první parní trať Vídeň – Brno 1839) a parníky.

Lidé se stěhovali z venkova do měst za prací v továrnách. Vznikly nové vrstvy – podnikatelé (buržoazie) a dělníci, kteří pracovali i 14 hodin denně, často i děti. To vedlo ke vzniku dělnického hnutí, odborů a socialistických myšlenek (Karl Marx). V českých zemích se rozvíjelo textilnictví, strojírenství (Škoda v Plzni, ČKD), cukrovarnictví, hornictví a hutnictví na Ostravsku a Kladensku.

5České národní obrození

Koncem 18. století hrozilo, že čeština zanikne jako jazyk vzdělanců – úřady i školy používaly němčinu. Národní obrození usilovalo o obnovu češtiny, kultury a národního vědomí.

Hudba: Bedřich Smetana (Má vlast, Prodaná nevěsta), Antonín Dvořák (Novosvětská symfonie, Rusalka).

6Revoluce 1848 a Rakousko-Uhersko

V roce 1848 vypukly revoluce v mnoha evropských zemích („jaro národů“). V habsburské monarchii vedly ke zrušení roboty a poddanství (1848). Palacký odmítl účast na německém parlamentu ve Frankfurtu a prosazoval austroslavismus (rovnoprávnost národů v Rakousku). Revoluce byly potlačeny a nastal Bachův absolutismus.

Roku 1867 vzniklo Rakousko-Uhersko – dualistická monarchie dvou rovnocenných částí; Češi rovnoprávnosti nedosáhli. Panovníkem byl dlouho František Josef I. (1848–1916). Roku 1882 se Karlo-Ferdinandova univerzita rozdělila na českou a německou; mezi profesory byl T. G. Masaryk.

7Svět v 19. století

8Kvíz – procvič si kapitolu