Zeměpis · Střední škola · kapitola 5
Světové hospodářství a globalizace
Světové hospodářství je propojená síť výroby, obchodu a toků peněz, zboží, lidí a informací. Některé regiony se staly jeho jádrem, jiné zůstávají na periferii. Porozumět jeho zákonitostem znamená rozumět tomu, proč je telefon navržený v Kalifornii, vyrobený v Číně a prodávaný v Praze.
1Ukazatele vyspělosti
- HDP (hrubý domácí produkt) – hodnota zboží a služeb vyprodukovaných na území státu za rok; srovnává se na obyvatele a v paritě kupní síly (PPP). Největší ekonomiky: USA, Čína, Německo, Japonsko, Indie.
- HDI (index lidského rozvoje) – kombinuje příjem, vzdělání a naději dožití (nejvyšší Švýcarsko, Norsko, Island; Česko kolem 30. místa).
- Další: Giniho koeficient (nerovnost příjmů), podíl lidí v extrémní chudobě, gramotnost, kojenecká úmrtnost.
Země se dělí na vyspělé (globální Sever), rozvíjející se (BRICS, nově industrializované země – „asijští tygři“: Jižní Korea, Tchaj-wan, Singapur, Hongkong) a nejméně rozvinuté (většinou subsaharská Afrika). Teorie jádra a periferie (I. Wallerstein) – jádro ovládá kapitál a technologie, periferie dodává suroviny a levnou práci.
2Struktura hospodářství
Sektory: primární (zemědělství, lesnictví, rybolov, těžba), sekundární (průmysl, stavebnictví, energetika), terciární (služby), někdy kvartérní (věda, výzkum, IT, finance). S rozvojem se těžiště přesouvá k službám – terciarizace (v USA v nich pracuje asi 80 % lidí, v Česku asi 60 %, v Česku je ale nadprůměrný podíl průmyslu – asi 37 %).
Lokalizační faktory – co ovlivňuje umístění výroby: suroviny a energie, pracovní síla (cena, kvalifikace), trh, doprava, infrastruktura, kapitál, legislativa a daně, aglomerační výhody, životní prostředí.
3Zemědělství a výživa
Zemědělská půda zabírá asi třetinu souše (orná půda asi 11 %). Typy: samozásobitelské (tradiční, žďáření v tropech, kočovné pastevectví) a tržní (intenzivní – západní Evropa, Nizozemsko; extenzivní velkofarmy – USA, Argentina, Austrálie; plantáže – káva, kakao, čaj, banány, palma olejná). Zelená revoluce (od 60. let – vysoce výnosné odrůdy, hnojiva, zavlažování) zvýšila výnosy v Asii.
| Plodina | Hlavní producenti |
|---|---|
| pšenice | Čína, Indie, Rusko, USA |
| rýže | Čína, Indie, Bangladéš, Indonésie |
| kukuřice | USA, Čína, Brazílie |
| sója | Brazílie, USA, Argentina |
| káva | Brazílie, Vietnam, Kolumbie |
| kakao | Pobřeží slonoviny, Ghana |
Problémy: hlad (asi 700–800 milionů podvyživených) a zároveň obezita, plýtvání potravinami (asi třetina), degradace půd, odlesňování pro pastviny a sóju, spotřeba vody na zavlažování (asi 70 % odběrů), GMO, ekologické zemědělství.
4Suroviny a energetika
Nerostné suroviny: energetické (ropa – Saúdská Arábie, USA, Rusko; zemní plyn – USA, Rusko, Írán, Katar; uhlí – Čína, Indie, Indonésie, Austrálie; uran – Kazachstán), rudné (železná ruda – Austrálie, Brazílie; měď – Chile; bauxit – Austrálie, Guinea; lithium – Austrálie, Chile; kobalt – DR Kongo; vzácné zeminy – Čína), nerudné (fosfáty, sůl, stavební suroviny).
Energetický mix světa: fosilní paliva stále přes 80 % primární energie. Výroba elektřiny – uhlí, plyn, vodní elektrárny (Tři soutěsky v Číně, Itaipú), jádro (Francie asi 65–70 %), obnovitelné zdroje (vítr, slunce – rychlý růst; Island – geotermální). Energetická transformace (dekarbonizace) je odpovědí na změnu klimatu. Geopolitika energie – OPEC, závislost Evropy na ruském plynu a její omezení po roce 2022.
5Průmysl
Vývoj: průmyslové revoluce (pára, elektřina, automatizace, digitalizace – Průmysl 4.0). Tradiční průmyslové oblasti (Porúří, Manchester, Ostravsko, Rust Belt v USA) prošly útlumem těžby a hutnictví – deindustrializace a restrukturalizace. Výroba se přesouvala do zemí s levnou pracovní silou – Čína se stala „továrnou světa“, dnes se část výroby přesouvá do Vietnamu, Indie, Mexika (nearshoring). Klíčová odvětví: automobilový (Čína, USA, Japonsko, Německo, Indie; Česko – nejvyšší produkce aut na obyvatele na světě spolu se Slovenskem), elektronika a čipy (Tchaj-wan – TSMC, Jižní Korea), chemie, farmacie, letecký průmysl (Airbus, Boeing). Technologická centra – Silicon Valley, Šen-čen, Bangalúru.
6Doprava, služby a obchod
- Námořní doprava – přes 80 % světového obchodu podle objemu; kontejnerizace; největší přístavy Šanghaj, Singapur, Ning-po, Rotterdam (největší v Evropě). Úžiny a průplavy: Suezský, Panamský, Malacký průliv, Hormuzský průliv, Bospor.
- Letecká (hub-and-spoke, letiště Atlanta, Dubaj, Londýn), železniční (vysokorychlostní tratě – Japonsko Šinkansen, Čína, Francie TGV), silniční, potrubní, informační sítě (podmořské kabely, internet).
- Cestovní ruch – asi 1,4 miliardy mezinárodních příjezdů ročně; nejnavštěvovanější Francie, Španělsko, USA, Itálie; overtourismus (Benátky, Barcelona, centrum Prahy).
- Mezinárodní obchod – největší exportéři Čína, USA, Německo; WTO, volné obchodní zóny, celní války. Česko je silně proexportní ekonomika (asi třetina vývozu do Německa).
7Globalizace a udržitelný rozvoj
Globalizace – zrychlené propojování světa v ekonomice, politice, kultuře a informacích; motorem jsou technologie, liberalizace obchodu a nadnárodní korporace (Apple, Microsoft, Amazon, Toyota, Volkswagen), jejichž obrat převyšuje HDP mnoha států. Globální hodnotové řetězce rozdělují výrobu jednoho výrobku mezi desítky zemí. Přínosy: růst, levnější zboží, šíření znalostí, snížení extrémní chudoby (hlavně v Asii). Rizika: nerovnosti, závislost (pandemie covidu a narušení dodavatelských řetězců), unifikace kultury, environmentální dopady; antiglobalizační hnutí. Glokalizace – přizpůsobení globálních produktů místním podmínkám.
Udržitelný rozvoj – „rozvoj, který uspokojuje potřeby současnosti, aniž by ohrožoval možnost budoucích generací uspokojovat jejich potřeby“ (Brundtlandová, 1987). OSN přijala 17 Cílů udržitelného rozvoje (Agenda 2030): konec chudoby a hladu, zdraví, vzdělání, rovnost, čistá voda, dostupná a čistá energie, ochrana klimatu, oceánů a ekosystémů. Koncepty: oběhové hospodářství (cirkulární ekonomika), ekologická stopa, Den překročení zdrojů Země.