Zeměpis · Střední škola · kapitola 4

Obyvatelstvo, sídla a politická geografie

Geografie obyvatelstva a sídel vysvětluje, proč lidé žijí tam, kde žijí, jak se mění jejich počet a složení a jak se mění města. Politická geografie pak zkoumá, jak lidé uspořádali svět do států – i proč o území vedou spory.

1Vývoj počtu obyvatel

Lidstvo dosáhlo 1 miliardy kolem roku 1804, 2 miliard 1927, 4 miliard 1974 a 8 miliard v listopadu 2022. Podle projekcí OSN vrcholu (asi 10,3 miliardy) dosáhne kolem roku 2080. Rozdělení: asi 60 % v Asii, 18 % v Africe (nejrychlejší růst), 9 % v Evropě.

Demografická revoluce (přechod) popisuje přechod od vysoké porodnosti a úmrtnosti k nízké:

1. předtransiční fáze – vysoká porodnost i úmrtnost, pomalý růst,
2. pokles úmrtnosti (hygiena, medicína, výživa) při vysoké porodnosti – populační exploze (dnes část subsaharské Afriky),
3. pokles porodnosti (urbanizace, vzdělání žen, antikoncepce),
4. nízká porodnost i úmrtnost – stagnace, stárnutí (Evropa, Japonsko; některé státy ubývají).

2Pohyb a struktura obyvatelstva

• Přirozený pohyb – porodnost a úmrtnost (v ‰), přirozený přírůstek. Úhrnná plodnost – průměrný počet dětí na ženu; pro prostou reprodukci je potřeba asi 2,1 (Niger přes 6, Česko asi 1,5, Jižní Korea pod 1).
• Kojenecká úmrtnost a naděje dožití (Japonsko přes 84 let, Česko asi 79, některé africké státy pod 60) – ukazatele vyspělosti.
• Mechanický pohyb – migrace (imigrace, emigrace, migrační saldo).
• Věková struktura – věková pyramida: progresivní (široká základna – rozvojové země), stacionární, regresivní (úzká základna, stárnoucí populace – Česko). Index stáří, ekonomická závislost.
• Ekonomická struktura – podíl zaměstnaných v primárním, sekundárním a terciérním sektoru.

Migrace: příčiny se dělí na push faktory (chudoba, válka, pronásledování, klimatické změny) a pull faktory (práce, bezpečí, vzdělání). Typy: vnitřní × mezinárodní, dobrovolná × nucená (uprchlíci – podle UNHCR přes 100 milionů nuceně vysídlených), trvalá × dočasná, pracovní (gastarbeiteři), denní dojížďka. Hlavní cílové oblasti: USA, západní Evropa, státy Perského zálivu. Česko se z emigrační země stalo imigrační (Ukrajinci, Slováci, Vietnamci; po roce 2022 statisíce ukrajinských uprchlíků).

3Kulturní struktura

• Etnicita a národ – společný jazyk, kultura, historie, vědomí sounáležitosti. Národnostně homogenní státy (Japonsko, Island) × heterogenní (Indie, Rusko, Nigérie). Etnické konflikty (Rwanda 1994, bývalá Jugoslávie), bezstátní národy (Kurdové, Palestinci, Baskové).
• Jazykové rodiny – indoevropská (slovanské, germánské, románské, indoíránské jazyky), sinotibetská, afroasijská (arabština, hebrejština), nigerokonžská, austronéská, altajská, uralská (maďarština, finština). Úřední jazyky OSN: angličtina, francouzština, španělština, ruština, čínština, arabština.
• Náboženství – křesťanství (asi 31 %), islám (asi 25 %, sunnité a šíité), hinduismus (asi 15 %), buddhismus, judaismus, čínská lidová náboženství; asi 16 % bez vyznání. Sekularizace (Česko, Estonsko).

4Sídla a urbanizace

Venkovská sídla – podle půdorysu: návesní, ulicová, lánové (lesní lánové vsi v pohraničí), okrouhlice, rozptýlená (samoty – Valašsko). Města – funkce (správní, průmyslová, lázeňská, univerzitní, dopravní), struktura (historické jádro, CBD – centrální obchodní čtvrť, rezidenční zóny, sídliště, průmyslové zóny, předměstí).

Urbanizace – růst počtu a podílu městského obyvatelstva (dnes asi 57 % světa; v Belgii, Japonsku přes 90 %, v Ugandě kolem 25 %). Fáze ve vyspělých zemích:

1. urbanizace – růst jádra (průmyslová revoluce),
2. suburbanizace – stěhování na předměstí (satelitní městečka kolem Prahy a Brna),
3. desurbanizace (deurbanizace) – úbytek celého regionu,
4. reurbanizace – návrat do revitalizovaných center, gentrifikace (Karlín, Holešovice).

Velké městské útvary: aglomerace (jádro + zázemí), konurbace (srůst několika měst – Porúří, Ostravsko), megalopole (BosWash na severovýchodě USA, Tokaido v Japonsku). V rozvojových zemích živelná urbanizace se slumy (favely v Riu, Dháravi v Bombaji), tzv. hyperurbanizace. Problémy měst: doprava, znečištění, tepelný ostrov, bydlení; řešení – udržitelná a „chytrá“ města.

5Politická geografie

Stát – území, obyvatelstvo, svrchovaná moc, mezinárodní uznání. Asi 195 států (193 členů OSN + Vatikán a Palestina jako pozorovatelé; sporné: Kosovo, Tchaj-wan, Severní Kypr). Typy podle:

• formy vlády – republika (prezidentská – USA, parlamentní – Česko, Německo, poloprezidentská – Francie) a monarchie (konstituční – Spojené království, Švédsko, Japonsko; absolutní – Saúdská Arábie, Vatikán),
• státního uspořádání – unitární (Česko, Francie) a federace (USA, Německo, Rusko, Indie, Brazílie, Švýcarsko – konfederace jen formálně),
• režimu – demokratické, autoritářské, totalitní (KLDR).

Hranice – přirozené (řeky, hory), geometrické (Afrika, USA–Kanada po 49. rovnoběžce), etnické; spory o území (Kašmír, Západní Sahara, Jižní Čínské moře, ruská okupace části Ukrajiny). Závislá území (Grónsko – Dánsko, Portoriko – USA, Falklandy – Spojené království).

Mezinárodní organizace a integrace

• OSN a odborné organizace (UNESCO, WHO, FAO, UNICEF, UNHCR, MMF, Světová banka, WTO).
• Evropská unie (27 států) – jednotný vnitřní trh, schengenský prostor, eurozóna (20 států, Česko euro nemá), instituce: Evropská komise, Evropský parlament, Rada EU, Soudní dvůr.
• NATO (32 států – od 2023 Finsko, 2024 Švédsko), OBSE, Rada Evropy.
• Regionální: Africká unie, ASEAN, Mercosur, USMCA, Arabská liga; G7, G20, BRICS; OPEC (ropa).

6Kvíz – procvič si kapitolu