Zeměpis · Střední škola · kapitola 2

Litosféra, reliéf a pedosféra

Tvář Země formuje dlouhodobý souboj dvou sil: vnitřní energie planety vyzdvihuje pohoří a otevírá oceány, sluneční energie pohání vodu, led a vítr, které reliéf obrušují. Výsledkem je krajina, na níž stojí naše sídla, pole i lesy.

1Stavba Země a horniny

Zemské těleso tvoří kůra (kontinentální – granitová, 30–70 km; oceánská – bazaltová, 5–10 km), plášť (svrchní plášť s plastickou astenosférou, spodní plášť) a jádro (vnější tekuté – zdroj magnetického pole, vnitřní pevné). Rozhraní: Mohorovičićova diskontinuita (kůra/plášť), Gutenbergova (plášť/jádro). Litosféra = kůra + svrchní pevná část pláště.

Horniny: magmatické (hlubinné – žula, gabro; výlevné – čedič, andezit), sedimentární (klastické – pískovec, slepenec; chemické a organogenní – vápenec, uhlí, sůl), metamorfované (rula, svor, fylit, mramor, kvarcit). Horniny se navzájem přeměňují v horninovém cyklu. Stáří Země je asi 4,54 miliardy let; geologický čas se člení na eony, éry a periody (viz Vývoj Země).

2Desková tektonika

Teorie navazuje na Wegenerovu teorii kontinentálního driftu (1912 – Pangea). Litosféra je rozdělena na asi 7 velkých a řadu menších desek, které se pohybují po astenosféře poháněny konvekčním prouděním v plášti a tahem zanořující se desky.

Horká skvrna (hotspot) – vulkanismus uprostřed desky nad stoupajícím pláštovým chocholem (Havaj, Yellowstone). Orogeneze (horotvorná období): kaledonská, variská (hercynská) – vznik Českého masivu, alpínská – Alpy, Karpaty, Himálaj. Tektonické deformace: vrásy a příkrovy (plastické), zlomy – hrásť (vyzdvižená kra, Krkonoše, Krušné hory), příkopová propadlina (Podkrušnohorské pánve, Hornomoravský úval).

3Vulkanismus a zemětřesení

Typy sopek: štítové (řídká bazaltová láva – Mauna Loa), stratovulkány (vrstvy lávy a pyroklastik, explozivní – Vesuv, Fudži, Etna, St. Helens), struskové kužele. Nebezpečí: pyroklastické proudy (Pompeje 79 n. l.), lahary, sopečný popel (Eyjafjallajökull 2010 – zastavení letecké dopravy), vliv na klima (Tambora 1815 – „rok bez léta“). Postvulkanické jevy: gejzíry, fumaroly, termální prameny, kyselky (Karlovy Vary – mladý vulkanismus Doupovských hor a Českého středohoří).

Zemětřesení – uvolnění napětí v ohnisku (hypocentrum), nad ním epicentrum; seismické vlny P a S (z nich se poznala stavba Země). Síla: magnitudo (Richter, momentové magnitudo; nárůst o 1 = asi 32× více energie) a intenzita projevů (Mercalliho stupnice). Nejsilnější zaznamenané – Chile 1960 (M 9,5). Tsunami (2004 Indický oceán, 2011 Tóhoku – havárie Fukušima).

4Exogenní procesy a tvary reliéfu

• Zvětrávání – mechanické (mrazové, teplotní), chemické (rozpouštění, oxidace), biologické. Svahové pohyby: sesuvy, skalní řícení, soliflukce.
• Fluviální (říční) činnost – eroze hloubková a boční, transport, akumulace. Údolí V, kaňony, meandry a mrtvá ramena, říční terasy, náplavové kužele, delty (Nil, Dunaj) a estuáry (Labe, Temže). Profil toku: horní (eroze), střední, dolní (akumulace).
• Glaciální (ledovcová) – údolí U (trogy), kary, morény, fjordy (Norsko), ledovcová jezera (Šumava, Krkonoše – Labský důl); pevninský ledovec zasáhl i sever Česka (Frýdlantsko, Ostravsko).
• Eolická (větrná) – deflace, koraze (skalní hřiby), přesypy a duny, spraše (úrodné návěje prachu).
• Krasová – rozpouštění vápenců: škrapy, závrty, propasti, jeskyně s krápníky, ponory a vývěry, polje (Dinárský kras; u nás Moravský kras, Český kras, Javoříčko).
• Abrazní a mořská – útesy, abrazní plošiny, kosy, lagunová pobřeží, korálové útesy a atoly.
• Pseudokras – pískovcová skalní města (Adršpach, Prachovské skály, České Švýcarsko).
• Antropogenní reliéf – lomy, výsypky a povrchové doly (Mostecko), haldy, náspy, terasování; rekultivace.

5Pedosféra

Půda vzniká působením půdotvorných činitelů: matečná hornina, klima, organismy, reliéf, voda, čas a člověk. Půdní profil tvoří horizonty (humusový A, eluviální E, iluviální B, matečná hornina C). Složení: minerální podíl (písek, prach, jíl – půdní druh), organická hmota (humus), voda, vzduch.

Ohrožení půd: vodní a větrná eroze (velké lány, kukuřice na svazích), zhutnění těžkou technikou, ztráta humusu, zasolování (zavlažování v suchých oblastech), znečištění, zábor zástavbou (v Česku denně mizí hektary zemědělské půdy), dezertifikace (Sahel).

6Kvíz – procvič si kapitolu