Filozofie · Základní škola · kapitola 5

Velké otázky o světě a vesmíru

Při pohledu na hvězdnou oblohu si lidé odjakživa kladou největší otázky: Odkud se vzal svět? Jsme ve vesmíru sami? Co je čas? Má život smysl? Filozofové na ně neodpověděli definitivně – ale naučili nás, jak o nich přemýšlet.

1Z čeho je svět?

První řečtí filozofové hledali pralátku (arché) – základ všeho:

• Thalés z Mílétu – všechno je z vody (bez vody není život).
• Anaximandros – z neomezeného (apeiron).
• Hérakleitos – z ohně; všechno plyne a mění se, „nelze dvakrát vstoupit do téže řeky“.
• Pýthagoras – základem jsou čísla a harmonie.
• Empedoklés – ze čtyř živlů: země, vody, vzduchu a ohně.
• Démokritos – z nepatrných nedělitelných atomů pohybujících se v prázdnu. Jeho myšlenka se po více než dvou tisících letech potvrdila – i když dnešní atomy dělitelné jsou.

2Platónova jeskyně – co můžeme poznat?

Platón vyprávěl podobenství: lidé jsou od narození spoutáni v jeskyni a vidí jen stíny věcí na stěně. Považují je za skutečnost. Když se jeden z nich osvobodí a vyjde ven, oslní ho slunce, ale poprvé spatří skutečný svět. Vrátí-li se a řekne to ostatním, vysmějí se mu.

3Čas a nekonečno

„Co je tedy čas? Když se mě nikdo neptá, vím to; chci-li to vysvětlit tazateli, nevím,“ napsal svatý Augustin. Plyne čas, nebo jen my? Měl vesmír počátek? Co bylo „před“ Velkým třeskem? Podle fyziky čas vznikl spolu s vesmírem, takže otázka „co bylo předtím“ možná nemá smysl. Einstein ukázal, že čas není pro všechny stejný – plyne pomaleji při velké rychlosti a v silné gravitaci.

Zénón z Eleje vymyslel paradox: rychlý Achilleus nikdy nedohoní želvu, protože než doběhne tam, kde byla, želva se posune o kousek dál… Paradox vyřešila až matematika nekonečných řad – nekonečně mnoho stále menších úseků může mít konečný součet.

4Vesmír a naše místo v něm

Dlouho se věřilo, že Země je středem vesmíru (geocentrismus – Ptolemaios). Mikuláš Koperník (1543) postavil do středu Slunce, Galileo dalekohledem objevil Jupiterovy měsíce, Giordano Bruno tvrdil, že hvězdy jsou vzdálená slunce s vlastními světy – a byl za své názory upálen. Dnes víme, že Slunce je jednou z 200 miliard hvězd Mléčné dráhy a ta jednou z miliard galaxií.

Jsme tedy bezvýznamní? Nebo naopak výjimeční – „vesmír, který o sobě přemýšlí“? Astronom Carl Sagan řekl: „Jsme z hvězdného prachu.“ Atomy uhlíku a kyslíku v našem těle vznikly v nitru dávných hvězd. Jsme ve vesmíru sami? Fyzik Enrico Fermi se ptal: „Kde všichni jsou?“ – když je hvězd tolik, proč jsme zatím nenašli žádnou jinou civilizaci?

Více o vesmíru v sekcích Sluneční soustava a Mléčná dráha.

5Mysl a umělá inteligence

Může stroj myslet? Alan Turing (1950) navrhl test: když v písemném rozhovoru nepoznáme, zda odpovídá člověk, nebo počítač, měli bychom uznat, že stroj „myslí“. Filozof John Searle namítl myšlenkovým pokusem „čínský pokoj“: člověk, který podle návodu skládá čínské znaky, může odpovídat smysluplně, a přitom čínsky vůbec nerozumí. Dnešní jazykové modely umělé inteligence otázku znovu otevírají: Rozumí, nebo jen velmi dobře napodobují? Mohl by stroj něco cítit? A kdo nese odpovědnost za jeho rozhodnutí?

6Smysl života a štěstí

• Aristotelés – cílem života je blaženost (eudaimonia), kterou dosáhneme ctnostným životem a rozvíjením toho nejlepšího v nás.
• Epikúros – štěstí je klid duše a nepřítomnost bolesti; stačí málo: přátelé, svoboda, přemýšlení.
• Stoikové (Seneca, Marcus Aurelius) – měňme to, co ovlivnit můžeme, a s klidem přijímejme to, co ovlivnit nemůžeme.
• Viktor Frankl – psychiatr, který přežil koncentrační tábor: člověk snese téměř cokoli, má-li proč žít. Smysl nacházíme v práci, lásce a v postoji k nevyhnutelnému utrpení.
• Albert Camus – svět smysl sám nedává, ale můžeme se mu vzepřít a žít naplno: „Musíme si představit Sisyfa šťastného.“

Možná je smysl něco, co nenajdeme hotové, ale co svým životem sami tvoříme.

7Kvíz – procvič si kapitolu