Fyzika · Střední škola · kapitola 6

Elektřina a magnetismus

Elektromagnetická interakce drží pohromadě atomy, molekuly i naše těla – a lidstvo ji ovládlo tak, že bez ní nefunguje téměř nic. Maxwellovy rovnice (1865) shrnuly elektřinu, magnetismus i světlo do jedné teorie.

1Elektrický náboj a pole

Náboj je kvantovaný – je násobkem elementárního náboje e = 1,602 · 10−19 C – a platí pro něj zákon zachování náboje. Mezi bodovými náboji působí síla podle Coulombova zákona:

Fe = k · Q1 · Q2 / r2   ·   k = 1 / (4πε0) ≈ 9 · 109 N·m2·C−2

Kapacita C = Q / U [farad, F]. Deskový kondenzátor: C = ε0εr S / d; energie E = ½ C U2. Paralelně se kapacity sčítají, sériově se sčítají převrácené hodnoty. Kondenzátory uchovávají energii (blesk fotoaparátu, defibrilátor) a filtrují signály.

2Stejnosměrný proud

Proud I = Q / t [A]. Ohmův zákon I = U / R; odpor vodiče R = ρ · l / S, s teplotou kovů roste (R = R0(1 + αΔt)). Při velmi nízkých teplotách mají některé látky nulový odpor – supravodivost (Kamerlingh Onnes, 1911).

3Vedení proudu v látkách

4Magnetické pole

Magnetické pole vzniká kolem pohybujících se nábojů (proudů) a magnetů. Popisuje ho magnetická indukce B [tesla, T]. Indukční čáry jsou uzavřené (magnetické monopóly neexistují); jejich směr kolem vodiče určuje Ampérovo pravidlo pravé ruky.

5Elektromagnetická indukce

Mění-li se magnetický indukční tok Φ = B · S · cos α [weber, Wb] uzavřeným obvodem, indukuje se v něm napětí (Faraday, 1831):

Ui = −ΔΦ / Δt

Znaménko minus vyjadřuje Lenzův zákon: indukovaný proud působí proti změně, která ho vyvolala (vířivé proudy brzdí – indukční brzdy, indukční vařiče). Vlastní indukce cívky: Ui = −L ΔI/Δt (indukčnost L v henry, H); energie magnetického pole E = ½ L I2.

6Střídavý proud

Rovnoměrným otáčením cívky v magnetickém poli vzniká harmonické střídavé napětí u = Um sin ωt. V evropské síti je frekvence 50 Hz a efektivní napětí 230 V (Uef = Um / √2, tedy amplituda asi 325 V).

Elektromagnetické vlnění

James Clerk Maxwell předpověděl, že proměnné elektrické a magnetické pole se mohou šířit prostorem jako vlna rychlostí c = 1/√(ε0μ0) ≈ 3 · 108 m/s – tedy rychlostí světla. Heinrich Hertz to potvrdil (1887). Spektrum: rádiové vlny, mikrovlny, infračervené záření, viditelné světlo, ultrafialové, rentgenové a gama záření.

7Kvíz – procvič si kapitolu

Komentáře a dotazy

Načítám komentáře…

Přidat komentář