Filozofie · Střední škola · kapitola 2

Platón, Aristotelés a helénistická filozofie

„Celá evropská filozofie je jen řadou poznámek k Platónovi,“ napsal A. N. Whitehead. Platón a jeho žák Aristotelés vytvořili dva velké systémy, které dodnes představují dva základní postoje – obrácení k ideálu a obrácení ke zkušenosti.

1Platón a svět idejí

Platón (427–347 př. n. l.), Sókratův žák, založil v Athénách Akademii (fungovala téměř 900 let). Psal dialogy (Obrana Sókratova, Faidón, Symposion, Ústava, Timaios, Zákony), v nichž obvykle hovoří Sókratés.

Jádrem je teorie idejí: vedle proměnlivého smyslového světa existuje věčný, neměnný svět idejí (forem) – ideje krásy, spravedlnosti, kruhu, koně. Smyslové věci jsou jen nedokonalými napodobeninami idejí a mají na nich „účast“. Nejvyšší je idea Dobra, kterou Platón přirovnává ke Slunci – osvětluje vše ostatní a dává mu bytí.

Poznání je rozpomínání (anamnésis): nesmrtelná duše idejí patřila před narozením a poznáním si na ně vzpomíná (v dialogu Menón nevzdělaný otrok „objeví“ geometrickou větu). Rozlišuje doxa (mínění o smyslovém světě) a epistémé (vědění o idejích).

Duše a stát

Duše má tři části: rozumovou (v hlavě, ctnost moudrost), vznětlivou (v hrudi, statečnost) a žádostivou (v břiše, uměřenost). Platón ji přirovnává k vozatajovi se dvěma koni. Spravedlnost je soulad, v němž každá část dělá své.

Stejně je uspořádán ideální stát (Ústava): vládci-filozofové (moudrost), strážci (statečnost) a živitelé – řemeslníci a rolníci (uměřenost). „Dokud filozofové nebudou vládnout v obcích, nebude konec zla.“ Strážci mají žít bez soukromého majetku a rodiny. Platón byl kritikem athénské demokracie, která popravila Sókrata (Karl Popper ho kritizoval jako předchůdce uzavřené společnosti).

2Aristotelés

Aristotelés ze Stageiry (384–322 př. n. l.) studoval 20 let v Akademii, byl vychovatelem Alexandra Makedonského a založil školu Lykeion (peripatetici – „procházející se“). Byl encyklopedickým badatelem: logika, fyzika, biologie (popsal stovky živočichů), psychologie, etika, politika, poetika, rétorika. „Platón je můj přítel, ale větším přítelem je pravda.“

Logika

Aristotelés založil formální logiku (spisy souhrnně nazvané Organon – nástroj). Popsal sylogismus – úsudek ze dvou premis: „Všichni lidé jsou smrtelní; Sókratés je člověk; tedy Sókratés je smrtelný.“ Formuloval zákony sporu (nic nemůže zároveň být a nebýt v témže ohledu) a vyloučeného třetího. Popsal kategorie (podstata, kvantita, kvalita, vztah, místo, čas…) a definici přes nejbližší rod a druhový rozdíl.

Metafyzika

• Ideje nejsou v odděleném světě, ale ve věcech samých. Skutečně existují jednotlivé podstaty (substance) – tento člověk, tento kůň.
• Každá věc je složena z látky (hyle) a formy (morfé) – hylemorfismus. Bronz je látka, socha je forma.
• Možnost a uskutečnění (potence a akt): žalud je v možnosti dub. Pohyb je uskutečňování možnosti.
• Čtyři příčiny: látková (z čeho), formální (co to je), účinná (kdo to způsobil), účelová (k čemu – telos). Příroda jedná účelně (teleologie).
• Prvním hybatelem všeho je nehybný hybatel – čisté myšlení, „myšlení myšlení“ – který pohybuje jako cíl touhy.

Aristotelova fyzika a kosmologie (geocentrický vesmír, sféry, pět prvků včetně éteru, „přirozená místa“ těles) platila do 17. století.

Etika a politika

Cílem lidského života je eudaimonia (blaženost, zdařilý život) – činnost duše v souladu s ctností. Ctnosti jsou rozumové (moudrost, rozumnost) a mravní, které vznikají návykem a jsou středem mezi krajnostmi (statečnost mezi zbabělostí a zbrklostí). Nejvyšší je život přemýšlivý (teoretický). Etika Níkomachova.

Člověk je zóon politikon – bytost žijící v obci. Rozlišil šest ústav: dobré (monarchie, aristokracie, politeia) a jejich zvrhlé formy (tyranis, oligarchie, demokracie – vláda chudých ve vlastním zájmu). Nejlepší je smíšená ústava s převahou středních vrstev.

3Helénistická filozofie

Po rozpadu městských států a výbojích Alexandra Makedonského se filozofie soustředila na otázku, jak dosáhnout osobního štěstí a duševního klidu (ataraxia).

4Kvíz – procvič si kapitolu